Slovenský režisér Juraj Jakubisko (*1938) je jediným filmařem, jemuž byly na počátku normalizace zakázány a do trezoru okamžitě zamčeny (a to doslova!) hned tři filmy, na nichž až v hektickém spěchu pracoval v letech 1968–1970. Mohly přitom znamenat důležitý předěl ve vývoji celé československé kinematografie, naznačily posun vypravěčského uchopení, které vytvářelo svéráznou, domácími venkovskými i městskými zdroji napájenou variantu „magického realismu“. Jenže do kin – a poté i na televizní obrazovku – vešly až po pádu komunistického režimu, takže žádný zvláštní ohlas nevzbudily. Nyní Česká televize zařadila do vysílání dva tituly.
Bohužel nespatříme první počin ze zmíněné trojice, povídkový snímek Zbehovia a pútnici (1968), který ČT vysílala jen jednou, a sice před šesti lety. V roce 1969 zvítězil – společně s Jasného Všemi dobrými rodáky – na plzeňském Finále, avšak do distribuce již nebyl vpuštěn. Je poskládaný z trojice apokalypticky vyhlížejících příběhů zasazených do tří světových válek, dvou skutečných a jedné fiktivní. A právě na tomto půdorysu vytryskl podmanivý vír obrazů slučujících realitu s fantaskností, tragiku s groteskností.
Jako první na obrazovce uvidíme morbidně groteskní – ve francouzské koprodukci natočené – podobenství Vtáčkovia, siroty a blázni (1969). Na jeho scénáři Jakubisko spolupracoval s pozdějším pražským rabínem Karolem Sidonem. Shrnuje tu osudy tří přátel, dvou mužů a jedné ženy (Jiří Sýkora, Philippe Avron, Magda Vášáryová), v bizarním světě bez ideálů, plném násilí a beznaděje, kde se člověk převléká do bláznovství, aby vůbec přežil. V příběhu záměrně zbaveném jednoznačnosti rozpoznáme odezvu hnutí hippies, šok z ruské okupace i zpochybnění všech dosud posvátných symbolů. Nechybí ani odkaz na tragicky zahynulého generála Štefánika, jednoho ze zakladatelů československého státu. A na výsledné groteskní morbiditě se valnou měrou podílí i stařičký „pan domáci“, rázovitá, bezdomovecky zpustlá figurka Míly Berana hraničí se záměrným přehráváním.
Jejich „blbnutí“, vnímající jen přítomný okamžik, se vyznačuje cynismem a přes všechnu vnější komičnost poznenáhlu ústí do zkázonosných konců, neboť procitnutí z vysněného světa, který se řídí vlastními pravidly, do toho skutečného nemůže vést jinam. Stejně rozkmitaný a provokující není jen příběh samotný, ale i vědomě přemrštěná výrazová exprese obrazu i slov, rozkývaných mezi křečovitou groteskou a parodickými odkazy. Na rozdíl od „vesnických“ Zběhů a poutníků se režisér tentokrát přiklání k folklóru městskému, ke karnevalové hravosti, které se oddává až se sebevražednou náruživostí.
Polorozpadlé ruiny městské zástavby tvoří apokalyptickou scenerii, stávají se dějištěm absurdních událostí: třeba během rozmluvy ústředních postav, které své okolí snad ani nevnímají, se bez zjevného důvodu k zemi kácejí ženy oděné do venkovských krojů, pobíhají zde blíže neurčení vojáci, kteří střílejí bezmála po všem, co se jen pohne.
Dnes už možná vadí smíchová, mluvní i pohybová křečovitost, sotva tak intenzivně vyzní obrazoborectví, kterým Jakubisko kdysi pohoršoval: vedle několikrát začleněného generála Štefánika nebo pověstného emblému filmového studia Mosfilm (i amerických studií jako MGM s motivem řvoucího lva nebo Columbia, kde vévodí žena se zapálenou pochodní) připomínám aspoň setkání s udýchaným partyzánem, jenž odmítá uvěřit, že Slovenské národní povstání už dávno skončilo…
Ještě dál, až do jakési zběsilé fantasmagorie opájející se ošklivostí, zašel Jakubisko ve filmu Dovidenia v pekle, priatelia (1970/1990), na jehož scénáři se opět podílel Karol Sidon. Jakubisko svůj projekt už nesměl dokončit a italský koproducent mu vtiskl jinou podobu, než jakou režisér zamýšlel. V roce 1972 se od něho – dozajista vynuceně – distancoval. Do tuzemských kin film vešel až o dvacet let později, částečně přetočený, protože Jakubisko přidal nové scény, které odrážely aktuální politickou situaci – a tímto zásahem zpřetrhal původní pojetí, vlastně je zničil.
Opět vyvstává motiv bizarního putování, a to hned v několikerém životním souběhu – přesně podle sloganu, jenž praví, že „ne poprvé jsme na světě a ne naposledy“. Jakubisko prolíná různé, blíže nespecifikované časové i dějové roviny, do vyprávění vstupují retrospektivy a vize. Vidíme například pohřeb mladičké husopasky, kterou zanedlouho potkáváme živou, protagonisté cestující stařičkým autem jedou zimní krajinou, kterou vzápětí vystřídá letní.
Postupně semknutá trojice postaviček si nepřipouští žádné zábrany, žije různé identity, jedině ve stále násilnějším happeningu nachází smysl života. Odlehlý statek, kde nalezne útočiště, se nutně stává dějištěm bizarních událostí. „Živočišné“ scény provázejí úvahy o smrti i meditace o smyslu života.
Jakubisko zdůrazňuje zpustlé, rozpadající se reálie, umocňuje vskutku surrealistický náhled na dění, které se vyvazuje z jakékoli logické sepjatosti. Opájí se anarchistickou ideou bezbřehé svobody, když se hrdinové odmítnou podřídit prapodivným zachráncům, kteří namísto pomoci roznášejí jedině teror. Místy až zmatečná spirála nevyzpytatelného koloběhu lidské existence se tak ocitá v dalším zlomovém bodu. Této odosobněnosti se podřizuje celkové inscenační i vypravěčské pojetí, zvláště z herectví je patrná stylizace k deklamaci, k vystupování z role. Kdybyste si chtěli aspoň přečíst scénář k původně zamýšlenému filmu, naleznete jej ve slovenském časopisu Kino-Ikon 2/1997.
Vtáčkovia, siroty a blázni / Les Oiseaux, les orphelins et les fous
(Československo/Francie 1969)
Režie: Juraj Jakubisko
Scénář: Juraj Jakubisko, Karol Sidon
Kamera: Igor Luther
Hudba: Zdeněk Liška
Hrají: Philippe Avron, Jiří Sýkora, Magda Vášáryová, Míla Beran, Augustín Kubán, Jana Stehnová
78 min.
Uvádí ČTart v pondělí 1. března od 21.50
Dovidenia v pekle, priatelia / Arrivederci all’inferno, amici
(Československo/Itálie 1970/1990)
Režie: Juraj Jakubisko
Scénář: Juraj Jakubisko, Karol Sidon
Kamera: Juraj Jakubisko
Hudba: Štěpán Koníček, Fiorenzo Carpi
Hrají: Olga Schoberová, Ján Melkovič, Míla Beran, Jana Březinová, Augustín Kubán, Jana Stehnová, Pavol Hammel, Jiří Krytinář, Zdeněk Dušek, Nino Besozzi
73 min.
Uvádí ČT art v pondělí 8. března od 22.05
