,,Je to mýtus integrálního realismu, znovuvytvoření světa k jeho obrazu. Všechna zdokonalení, která získává kinematografie, mohou ji jenom paradoxně přiblížit k jejím pramenům.‘‘[1]Takto teoretik André Bazin představil mýtus totálního filmu jako nenaplněný a nenaplnitelný ideál, k němuž se kinematografie s každou novou inovací marně touží přiblížit. Bazinova teze se i v dnešní době jeví jako podnětná – v historii pohyblivého obrazu i v současných ,,nových médiích‘‘ vnímáme tendence k autentické reprodukci, iluzi žitého světa. Nejprve to byly širokoúhlé formáty, 3D technologie, Dolby zvukový systém, dnes virtuální realita, Metaverse aj.
Technologické inovace usilují o co nejvěrnější ponoření do média, o setření hranic mezi naším světem a světem renderovaným digitálními technologiemi. Médium je všude kolem nás. Imerzivita zážitku, tedy do jaké míry je nám umožněno zapomenout na technologie samotné a rozostřit hranici mezi fyzickým a virtuálním, může často být důležitější než samotný obsah média.
Dnešní mnohost vizuální kultury ale svědčí o opaku. Při pohybu v internetovém ekosystému se učíme novým formám diváctví. Audiovizuální obsah se demokratizuje, opakovanou cirkulací a obcházením zákonů o autorských právech se zbavuje elitářských konotací, zároveň ale prochází určitou fragmentací. Dostupnost dává obsahu širší dosah, současně však tříští naši pozornost a odklání nás od imerzivních zážitků. Všudypřítomné médium na sebe svou vlastní existencí upozorňuje a neumožňuje ono bazinovské integrální zobrazení reality.
Jak by asi kombinace těchto protichůdných tendencí v oblasti audiovize vypadala? To se snažím v této audiovizuální eseji zjistit a pomocí nástrojů digitálních nástrojů simulovat divácký zážitek, který by propojil opačná směřování současného pohyblivého obrazu. Výsledkem je jakési ,,totální kino‘‘, jenž v sobě mísí bazinovské tendence všudypřítomného, obklopujícího plátna a multiplicitního zážitku v době rozptýleného diváctví. Jakým směrem se audiovize bude ubírat? A jak na tyto změny bude reagovat naše divácká percepce?
Poznámky:
[1] André Bazin, Co je to film?. Praha: Čs. Filmový ústav 1979.
