∙ Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino)
∙ Irčan (Martin Scorsese)
∙ Parazit (Bong Joon-ho)
∙ Synonyma (Nadav Lapid)
∙ Ad Astra (James Gray)
∙ Dcera (Daria Kashcheeva)
∙ Joker (Todd Phillips)
∙ Karel, já a ty (Bohdan Karásek)
∙ Naše doba (Carlos Reygadas)
∙ Sbohem, synu (Wang Xiaoshuai)
∙ Slunovrat (Ari Aster)
MARTIN HORYNA
Pro účely ankety jsem zvažoval pouze snímky, jejichž světová premiéra proběhla v roce 2019; neřídil jsem se tedy datem vstupu do české distribuce.
Nejpozoruhodnější zahraniční filmy
∙ Portrét dívky v plamenech (Céline Sciamma)
∙ Manželská historie (Noah Baumbach)
∙ Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino)
∙ Domov je prostor v čase (Thomas Heise)
∙ Monos (Alejandro Landes)
∙ Hãy tỉnh thức và sẵn sàng (Phạm Thiên Ân, krátký film)
Neokázalý klenot mezi českými filmy
∙ Karel, já a ty (Bohdan Karásek)
Nejpalčivější osobní divácké resty
∙ Sbohem, synu (Wang Xiaoshuai)
∙ Synonyma (Nadav Lapid)
∙ Vlastníci (Jiří Havelka)
ŠTĚPÁNKA IŠTVÁNKOVÁ
∙ Beats (Brian Welsh)
∙ Kontora (Anshul Chauhan)
∙ Jaroslav Kučera Deník (Jakub Felcman)
∙ Sbohem, synu (Wang Xiaoshuai)
∙ Sex Education – seriál (Ben Taylor, Kate Herron)
∙ Talking About Trees (Suhaib Gasmelbari)
∙ Taran – živá animace (David Šmitmajer, Jiří Rouš, František Týmal)
∙ Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino)
∙ Transnistra (Anna Eborn)
∙ Východní vzpomínky (Martti Kaartinen, Niklas Kullström)
MILOŠ KAMENÍK
Zahraniční filmy v české kinodistribuci (2019):
∙ The Beach Bum (H. Korine)
∙ Joker (T. Phillips)
∙ Tenkrát v Hollywoodu (Q. Tarantino)
∙ Slunovrat (A. Aster)
∙ Favoritka (Y. Lanthimos)
∙ Synonyma (N. Lapid)
∙ High Life (C. Denis)
∙ Krvavá nevěsta (M. Bettinelli-Olpin, T. Gillett)
∙ Zlatokopky (L. Scafaria)
∙ Sbohem, synu (X. Wang)
Nejlepší zahraniční film mimo českou kinodostribuci:
∙ Na špatné straně (S. Craig Zahler)
Nejlepší TV seriál:
∙ Coincoin a nelidé (B. Dumont, sice už 2018, ale u nás neuvedený a zhlédnutý až letos)
Nejlepší český hraný film:
∙ Staříci (M. Dušek, O. Provazník)
∙ Karel, já a ty (B. Karásek)
∙ Nabarvené ptáče (V. Marhoul)
∙ Tiché doteky (M. Hogenauer)
∙ Vlastníci (J. Havelka)
Nejlepší český dokumentární film:
∙ Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie (K. Vachek)
∙ Dálava (M. Mareček)
∙ Dobrá smrt (T. Elšík)
∙ Central Bus Station (T. Elšík)
∙ Letní hokej (T. Bojar, R. Kohoutová)
+ 2 pozoruhodné dokumenty mimo distribuci:
∙ FREM (V. Čákanyová)
∙ Morava, krásná zem III. (P. Šprincl)
MILAN KLEPIKOV
Život, který je v novém filmu Nadava Lapida, ostatním chybí. A přitom se tak snaží, všichni ti artoví umělci!
Tímto označením samozřejmě nemyslím Agnès, Bellocchia, Eastwooda, Scorseseho, Angelu Schanelecovou nebo Ritu Azevedo Gomesovou. Ale zjišťuji, že nějak začínám ztrácet disciplínu vypisovat (a tím snad i trochu podpořit) dobré, dokonce vyloženě dobré filmy daného roku. Co se děje?! (Nebudeme to rozvádět.)
MAREK KOUTESH
Irčan (Martin Scorsese)
Vypravěčovým stářím zabarvené vzpomínání o tom, jak si dobrovolně kopeme vlastní hrob. Setkání starých stálic scorseseovského ansámblu i technologické inovace mě příliš nezaujaly, vrchol Irčana vidím v revizi a popření mnoha složek z režisérových kanonických děl.
Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino)
Hollywood jako obří popkulturní multimédium. Další Tarantinova dějinná korekce filmem má podstatně uměřenější akcent než Hanebný pancharti i Nespoutaný Django.
Ad Astra (James Gray)
Grayova cesta Sluneční soustavou má nečekaně psychologizující podobu, vzdává se přitom fascinace technologiemi nebo rozlehlostí vesmíru. Některými kritizovaný vnitřní monolog mám za pilíř vyprávění, které dlí v lidském nitru.
Dcera (Daria Kashcheeva)
Nejenže Kashcheeva s vervou a nápaditostí ignorovala mnoho krátkozrakých limitů loutkové animace, ale ještě k tomu dokázala udeřit i na srdíčko.
Bacurau (Kleber Mendonça Filho, Juliano Dornelles)
Přiznaně pokleslá zabijačka/alegorie, kterou postupně ovládnou seriózní společensko-politická témata. Jejich míra explicitnosti skoro až znemožňuje protichůdné čtení.
Avengers: Endgame (Anthony Russo, Joe Russo)
Aneb když filmový gigantismus účtuje se svým jedenáctiletým odkazem. Endgame na své ploše bezproblémově rekonstruuje osm osobních linií, které učinily jednotlivé Avengery tak snadno rozpoznatelnými.
Kde je moje tělo? (Jérémy Clapin)
Imaginativní vize pastelového světa, v kterém je vše předurčeno a každý má svůj smysl.
Děti mrtvých (Kelly Copper, Pavol Liska)
Nepopsatelně svévolný projekt byl největším překvapením a objevem letošního KVIFF. Petr Šprincl má ve Štýrsku důstojný protějšek.
Prázdní koně (Péter Lichter)
Posmrtné rozmluvy Michaela Curtize a Gábora Bódyho jako rozkošná lekce cinefilie.
The Souvenir (Joanna Hogg)
Nejde o snímek tak chytrý a jedinečný, jakým by ho Joanna Hogg patrně chtěla mít. Spoléhá na dost známých schémat a velká míra uvědomělosti narativu je už v této autobiografické konfiguraci takřka nutnost. Všechna nebezpečná klišé nicméně Hogg obrušuje s obdivuhodnou lehkostí.
JAN KŘIPAČ
Letos bylo k vidění spousta skvělých filmů. V dobré kondici je hlavně americká kinematografie. Zatímco Netflix spoléhá na prověřené filmaře, kteří ovšem pro něj natočili své vrcholné kusy (Irčan, Manželská historie), nezávislé studio A24 sází na mladé talenty, kterým bude patřit budoucnost – Ari Aster, Robert Eggers, bratři Safdie. Zajímavé filmy – ovšem mimo hlavní proud recyklovaného komiksového zboží – dokáže vyprodukovat i Hollywood (Ad Astra, Pašerák). V Evropě to nejlepší nalezneme nikoli ve tvorbě mladé generace, která příliš zjevně nadbíhá společenským módám, ale ve filmech zralých tvůrců, jako jsou Pedro Almodóvar, Marco Bellocchio nebo Rita Azevedo Gomesová. A konečně v Česku jsme po několika mdlých letech zažili dobrý rok s filmy Karla Vachka, Martina Marečka a hlavně Bohdana Karáska.
∙ Ad Astra (James Gray)
∙ Hotel na břehu řeky (Hong Sang-soo)
∙ Irčan (Martin Scorsese)
∙ Karel, já a ty (Bohdan Karásek)
∙ Na špatné straně (S. Craig Zahler)
∙ Pašerák (Clint Eastwood)
∙ Portugalka (Rita Azevedo Gomesová)
∙ Slunovrat (Ari Aster)
∙ Synonyma (Nadav Lapid)
∙ Tommaso (Abel Ferrara)
+ Bolest a sláva (Pedro Almodóvar), High Life (Claire Denisová), Komunismus a síť (Karel Vachek), Maják (Robert Eggers), Manželská historie (Noah Baumbach), První zrádce (Marco Bellocchio)
MICHAL KŘÍŽ
∙ Ad Astra (James Gray)
∙ Atlantics (Mati Diop)
∙ Irčan (Martin Scorsese)
∙ Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie (Karel Vachek)
∙ Maják (Robert Eggers)
∙ Manželská historie (Noah Baumbach)
∙ Monos (Alejandro Landes)
∙ Parazit (Bong Joon-ho)
∙ Popel je bílý jak sníh (Jia Zhangke)
∙ Synonyma (Nadav Lapid)
NATALIA NĚUDAČINA
∙ Bílý bílý den (Hlynur Pálmason)
∙ Dcera (Daria Kascheeva)
∙ Joker (Todd Phillips)
∙ Kde je moje tělo? (Jérémy Clapin)
∙ Slunovrat (Ari Aster)
∙ Oleg (Juris Kursietis)
∙ Parazit (Bong Joon-ho)
∙ Srpnová madona (Jonás Trueba)
∙ Ten báječný koláč! (Emma de Swaef, Marc Roels)
∙ Vejce (Martina Scarpelli)
+ Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino)
MATĚJ NYTRA
Abecední pořadí:
∙ Byla jsem doma, ale… (Angela Schanelec)
∙ Coincoin a nelidé (Bruno Dumont)
∙ Ghost Strata (Ben Rivers)
∙ Lillian (Andreas Horvath)
∙ Moře nás pozoruje z dálky (Manuel Muñoz Rivas) nebo spíš novější Až přijde oheň (Oliver Laxe)
∙ Naše doba (Carlos Reygadas)
∙ Svoboda (Albert Serra)
∙ Synonyma (Nadav Lapid)
∙ Za uhelnou oponou (Vladimír Turner)
∙ Zoufalství a naděje (Paul Schrader)
JANIS PRÁŠIL
∙ Joker (Todd Phillips)
∙ Parazit (Bong Joon-ho)
∙ Komunismus a síť aneb Konec zastupitelské demokracie Karel Vachek)
∙ Favoritka (Yorgos Lanthimos)
∙ Suspiria (Luca Guadagnino)
∙ Monos (Alejandro Landes)
∙ Naše doba (Carlos Reygadas)
∙ Bílý bílý den (Hlynur Pálmason)
∙ Slunovrat (Ari Aster)
∙ Pelikanblut (Katrin Gebbe)
+ Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino), Skleněný (M. Night Shyamalan), Ad Astra (James Gray), Kafarnaum (Nadine Labaki), Nabarvené ptáče (Václav Marhoul), Doufám, že se máš dobře (Arnaud de Mezamat), Průnik (Federico Ferrone, Michele Manzolini)
IVA PŘIVŘELOVÁ
∙ Neviditelný život Eurídice Gusmao (Karim Aïnouz)
∙ Manželská historie (Noah Baumbach)
∙ Portrét dívky v plamenech (Céline Sciamma)
∙ Parazit (Bong Joon-ho)
∙ Narušitel systému (Nora Fingscheidt)
∙ Pardon, nezastihli jsme vás (Ken Loach)
∙ Genesis (Philippe Lesage)
∙ Joker (Todd Phillips)
∙ Rocketman (Dexter Fletcher)
∙ Dálava (Martin Mareček)
PAVEL SLADKÝ
∙ Byla jsem doma, ale (Angela Schanelec)
∙ To musí být nebe (Elia Suleiman)
∙ High Life (Claire Denis)
∙ Portrét dívky v plamenech (Céline Sciamma)
∙ Sbohem, synu (Wang Xiaoshuai)
∙ Naše doba (Carlos Reygadas)
∙ Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino)
∙ Dcera (Daria Kashcheeva)
∙ Staříci (Martin Dušek a Ondřej Provazník)
∙ Nabarvené ptáče (Václav Marhoul)
MAREK SLOVÁK
Rok 2019 byl mizerný. TOP deset vybraných titulů vychází jednak z vědomí nesmyslnosti žebříčků pro jejich elitářství (nejdůležitější, esteticky nejpozoruhodnější a nejvíc vypovídající je beztak vždy to, co je na okraji a co bylo opomenuto), jednak z rezignovaného přijetí faktu, že to pro některé může být inspirativní. Až na první dvě místa bez pořadí.
Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino) a Irčan (Martin Scorsese)
Za to nejlepší v tomto roce považuji dva filmy o krizi bílých heterosexuálních mužů (od bílých heterosexuálních mužů), v nichž se tvůrci ohlíží za svou kariérou a za tím, co je formovalo; akorát v jednom případě jde o krizi středních let a druhou šanci, v druhém o předsmrtné ohlížení se za celoživotním kopáním si vlastního hrobu. Přitom oba snímky co do distribuce a propagace nemůžou být odlišnější, protože jeden má klasické uvedení v kinech a staví na návratu do v této podobě neexistující audiovizuální minulosti, zatímco druhý je primárně určen pro streamovací službu a pojila se s ním rétorika technologické změny.
Skleněný (M. Night Shymalan)
Završení trilogie, které se zamlouvá nejspíš jenom absolventům/absolventkám film studies, je příkladem toho, že vzdělání v daném oboru je aspoň k něčemu (v jinak dlouholeté morální a etické krizi části akademické a publicistické obce). Dílo systematicky jdoucí proti očekáváním a konvencím i normám vyprávění i zakončení je jak re/dekonstrukci (super)hrdinských narativů, tak technooptimistickým náhledem na sesíťovanou společnost.
Doktor Spánek od Stephena Kinga (Mike Flanagan)
Temná fantasy, která je zarámována a zavádějícím způsobem propagována jako horor, se v žebříčku ocitla nejenom jako ten nejlepší příklad kingovské renesance v audiovizi, ale i jako doklad toho, že letos z kinodistribuce byly nejvíc potěšující díla blížící se exploatacím/hororům: konvence melodramatu, katastrofického filmu a ecohororu kombinující a zesilující Kořist (Alexander Aja), aktualizace osmdesátkového, biologicko-deterministického slasheru do sociálně-konstruktivistické černé komedie Dětská hra (Lars Klevberg), co do společenské reflexe ambiciózní myšlenková hra My (Jordan Peele) a nejlepší date/brake-up movie Slunovrat (Ari Aster), protože v něm diplomová práce představuje tu největší hrozbu.
Je mi fajn s.r.o. (Benoît Delépine, Gustave Kervern)
Krize národní, krize ideologická, krize finanční – a zároveň ukázání řešení této krize v tatiovské satiře, která míchá různé úrovně humoru ve stylisticky nesmírně propracovaném filmu.
Vox Lux (Brady Corbet)
Dále něco mimo kinodistribuci, co bylo uvedeno aspoň na festivalu (Febiofest) a je k dostání na nosiči pro domácí kino (DVD, nikoliv BD). Vox Lux je hudební metafikce od lidí, kteří na rozdíl od tvůrců Zrodila se hvězda nechtějí Oscara, ale opravdu něco v chytře vystavěném vyprávění sdělit o mediokracii, imagemakerství, společenské odpovědnosti/pokrytectví umělců atd.
Jay and Silent Bob Reboot (Kevin Smith)
Cyklus (pop)kultury jako cyklus života. Jediné multiversum, jehož oceňování není fachidiotské, protože vedle fanouškovského servisu v soudržném vyprávění s velkým počtem postav zvládá komentovat relevantnost subžánru huličských komedií, proměnu hollywoodského průmyslu se svými sequely, remaky, rebooty a seriály a prezentaci tvůrců navenek v multimediálním prostředí. Dad and Iron Bob Chasing Amy.
Mr. Robot (Sam Esmail, 2015–2019)
Pokud redakce Cahiers du cinéma může nejenom v jednom ročníku ankety, ale i při ohlédnutí za tím nejlepším za poslední dekádu zvolit Twin Peaks: The Return, protože jde o osmnáctihodinový film, neměl by být problém s celými čtyřmi řadami Mr. Robot. Seriál v tomto žebříčku zastává jednak funkci reprezentativní, kdy představuje široký rejstřík voleb z oblasti komplexní televize (nespolehlivost, subjektivita, epizoda v jedné lokaci, díl beze slov, střídání perspektiv, nejednoznačný protagonista atd.), jednak reprezentativní ve smyslu zástupné. Na „jeho“ místě by za letošek mohli být jak takoví Watchmeni pro způsob, jakým twinpeaksovsky dávkují informace a vedou k určitým spojením mezi postavami a liniemi, tak Městečko South Park satirizující proměnu serializace kvůli streamovacím službám a cílení na niche publikum.
Ghostbusters: The Game – Remastered (2019)
Cheatuji, protože jde o dekádu starou hru. Letos ale vyšla její remasterovaná verze, která navzdory všem vylepšeným texturám připomíná, že hry mohou vyprávět promyšlené a poutavé příběhy, jež zároveň dopovídají ty filmové. Pokud ve filmové TOPce mohou být seriály, je na čase, aby tam byly i videohry s filmovou/seriálovou licencí…
Patrick (H.) Willems, Youtube kanál:
…a vedle seriálů s videohrami i youtubové eseje. Youtube není jenom pro mileniály, může sloužit i jako alternativní (vysoká) škola, na které lze selektovat, s kým člověk přijde „do styku“, aby se vyvaroval ambiciózním psychopatům. Willems – vedle toho, že se stal pedagogem – popularizuje analytický a interpretační přístup k audiovizi v sérii videosesejů, které letos neměly ani jedno slabé místo, od queer reevaluace schumacherovských Batmanů přes kritiku schematičnosti struktury hudebních biopiců a limitů marvelovského universa až k auteurským zamyšlením třeba o Malickovi.
Zvláštní zmínku na konec si zaslouží seriál Premiér, vrcholně postmoderní dílo srovnatelné snad jenom s lynchovskými Rabbits, protože jde taktéž o sitcom vyvolávající až existenciální tíseň. Sebereflexivními slovy strůjce toho všeho totiž nejlépe vystihuje tuzemskou společnost ve vztahu k politice a médiím: „Víc z toho nevydojíme.“
ZDENA ŠKAPOVÁ
Naše doba (Carlos Reygadas)
Novátorská práce s obrazem a zvukem, originální imaginace a podmanivá senzualita, s jakou je uchopeno drama partnerské krize. Subtilní analýza mučivých stavů, které si muž a žena navzájem způsobují.
Sbohem, synu (Wang Xiaoshuai)
Obdivuhodné vypravěčské umění, s jakým režisér vybudoval epicky rozmáchlé dílo, jež pojme několik desetiletí vývoje nedávné čínské historie a zároveň exponuje silný osobní příběh příslušníků dvou rodin, kde se klíčovými pojmy stávají vina a trest, svědomí, pokora a odpuštění.
První zrádce (Marco Bellocchio)
S přesvědčivou suverenitou pojatý vhled do fenoménu mafie jakožto závažného problému italské společnosti a vícevrstevný portrét jednoho z čelných bossů Cosa Nostry.
Bílý bílý den (Hlynur Pálmason)
Existenciálně laděné drama muže, jehož vnitřní integrita je narušena povážlivými trhlinami v obrazu, který si o své minulosti vytvořil. Režie vyniká úsporností a průzračnou čistotou, a přitom se daří hrdinova dramaticky vypjatá rozpoložení promítnout do krajiny a veškerého prostředí, jež postavu obklopují, do jejich barev a světelnosti.
Karel, já a ty (Bohdan Karásek)
Zdařilá evokace rohmerovské poetiky, schopnost empatického vcítění do emocionálního tápání dnešní generace na prahu středního věku, které je zároveň nahlíženo s jemně ironickým odstupem.
MARTIN ŠRAJER
∙ Ad Astra (James Gray)
∙ Angelo (Markus Schleinzer)
∙ Dcera (Daria Kashcheeva)
∙ If Beale Street Could Talk (Barry Jenkins)
∙ Irčan (Martin Scorsese)
∙ Minding the Gap (Bing Liu)
∙ Parazit (Bong Joon-ho)
∙ The Souvenir (Joanna Hogg)
∙ Tenkrát v Hollywoodu (Quentin Tarantino)
∙ Veeran elämä (Tonislav Hristov)
