Simon Kounovský, vystupující pod pseudonymem Axonbody, je vizuální tvůrce věnující se především počítačovým efektům a 3D prostoru. Vizuály, které tvoří, zaujmou postapokalyptickými světy zobrazujícími vyprahlou krajinu a různé božské bytosti. Vše je přitom podáno ve stylizované hypebeast estetice, kterou doprovází rytmus slow motion filmů. V nedávné době bylo možné Kounovského tvorbu vidět v rámci výstavy The Grief of Misfit Cathedrals (Jakub Pešek, 2023), převážně se však pohybuje v oblasti komerční produkce. Do jeho portfolia patří například práce pro Lady Gagu, Duu Lipu, Tommyho Cashe a další.
Mohl bys říct něco o sobě? Máš české příjmení, přitom děláme rozhovor v angličtině.
Narodil jsem se v Paříži, ne v Česku. Jsem napůl Čech a napůl Francouz. A když mi byl jeden rok, přestěhoval jsem se do Česka a bydlel jsem tu do osmi let. Poté jsem se většinu života pohyboval mezi Francii a Berlínem. Takže jsem české dítě, ale nejsem zcela Čech. Moje čeština je proto velmi omezená.
Našla jsem informaci, že tvou tvorbu ovlivnil obor filmových studií. Studoval si je v Česku?
Bylo to na jihu Francie. A nešlo tak úplně o filmová studia. Navštěvoval jsem filmovou školu, a to jen jeden rok, když mi bylo devatenáct, pak jsem studium ukončil.
Bylo to tedy studium filmové školy, co tě přivedlo k práci VFX tvůrce?
Všechno, co dělám, je hodně intuitivní. Dělám věci proto, že je mám rád. Neřídím se nikdy nějakou strukturou. K videu mě to táhlo už od dětství. Jednou jsem viděl video od Isaaca Juliena s názvem Paradise Omeros (2002). Je to krásné dokumentární dílo. Pamatuji si, že tam byly zobrazeny rituály a čarodějnictví a pamatuji si, že v ten den jsem si řekl, že chci dělat video.
Odbočme k praktičtější části této otázky. Myslíš si, že ti škola pomohla dostat se k oboru VFX? Nebo ti například mohly pomoct sociální sítě, jako je Instagram? Tam jsi například navázal své první spolupráce?
Byl to dlouhý proces. Měl jsem to tak, že jsem dělal to, co jsem chtěl dělat. Zkoušel jsem to dělat znovu a znovu, a nakonec mi za to začali platit. To, jak tyhle věci fungují, je vlastně abstraktní. Instagram mi však v kariéře určitě pomohl, je to skvělá platforma. Myslím si, že bez Instagramu by můj život vypadal jinak. Ale jak říkám, dělal jsem prostě to, co se mi líbilo, a poté mě přes Instagram oslovili klienti, zda bych nemohl vytvořit něco pro ně.
Spolupracuješ se světovými umělci. Viděla jsem, že jsi pracoval na projektu pro Lady Gagu. Jak ses dostal k těmto typům spoluprací?
S prací pro Lady Gagu mě oslovila Kristýna Kulíková, česká grafická designérka. Je to moje kamarádka, kterou mám moc rád. Seznámili jsme se přes Instagram asi před pěti lety.
Pracuješ na efektech sám, nebo máš nějaký tým?
Myslím si, že bych nebyl schopný být součástí velkého týmu. Vlastně nikdy jsem nedělal běžnou práci. Od té doby, co jsem se začal živit sám, jsem pracoval pro klienty. Dříve jsem pracoval úplně sám na svém počítači, od nedávna zaměstnávám pár lidí ve svém Axonbody_studiu.
Ukážu ti tvou práci, kterou jsi sdílel v nedávné době na Instagramu. Jak dlouho jsi dělal například tento vizuál pro Rewire Festival? A kolik lidí na tom pracovalo?
Zrovna tohle jsem udělal sám v autobusu, když jsem jel do Prahy. K některým pracím mi stačí můj notebook. Nemám fyzické studio, pracuju většinou z domova. Avšak zaměstnávám pár lidí. Mám jednoho kluka, co mi pomáhá v LA a jednoho v Rakousku. Práce z notebooku mi hodně vyhovuje, protože mám rád flexibilitu.
A je ten notebook, ze kterého pracuješ, drahý? Kolik tak stojí vybavení pro to, aby byl člověk schopen vytvořit tenhle typ vizuálu?
Můj notebook stál asi 6 tisíc eur. Myslím si, že moje celkové vybavení mohlo stát okolo 20 až 30 tisíc eur.
Děláš tedy většinu projektů na notebooku? Potřebuješ občas k práci být na place nebo ve studiu?
Moje práce se skládá z řady činností. Občas potřebuju nasnímat lidi, občas dělám náčrtky a storyboardy, občas dělám jenom CGI. Takže záleží na projektu. Ale vždycky potřebuju k vytvoření efektu počítač, nikdy nepracuju bez počítače.
Co se týče tvé komerční tvorby, jak velká část kreativity je do projektů vložena tvou zásluhou? Je to většinou tvoje vize, nebo například režiséra a klienta?
Záleží na projektu. Občas klient přijde s velmi určitým požadavkem. Občas přijde s tím, že netuší, co chce, a já to musím vymyslet.
A jak vypadala například vaše spolupráce s Kristýnou Kulíkovou?
S Kristýnou jsem pracoval na dvou projektech. Jeden z toho byl zmíněný projekt pro Lady Gagu, kde měla na starost vizuální režii, takže jsem uskutečňoval její vizi. Podruhé jsme spolu dělali projekt pro Národní galerii. V tomto případě jsem byl spíš art director a ona se věnovala spíše grafickému designu.
Odmítl jsi někdy vytvořit něco, na čem trval art director nebo klient? Například z důvodu, že jeho požadavek nesedí k tvým představám o estetice projektu.
Ani ne. Nikdy se to nestalo, protože za mnou přicházejí lidé, kteří důvěřují mé práci.
Máš hodně svérázný styl. Jak jsi k němu přišel? Děláš nějakou další výtvarnou disciplínu, která tě k tomu posouvá? Například maluješ?
Na tuto otázku moc nejde odpovědět. Myslím si, že styl se zdokonaluje prací. Čím víc něco člověk dělá, tím víc mu to jde. Jde o to být posedlý tím, co děláš.
Proč tvoje vizuály navozují tak religiózní atmosféru? Ve tvých pracích se například opakovaně objevuje motiv kříže…
Ten kříž, spíš než religiózní, má být zaměřovač zbraně, je to část zbraně, do které se díváš, když střílíš. Je to inspirováno záběry z války. Například i můj pseudonym Axonbody odkazuje k vojenským kamerám. Ta kamera se nazývá Axon Body a je upevněna na hrudi vojáka. Takže když vidíš video, jak nějací vojáci umírají, nebo nějaké válečné záběry, tak je to většinou natočeno právě na tuto kameru. V pravém rohu nahoře záběru najdeš název konkrétní kamery, na kterou to bylo natočeno. Násilí mi připadá jako téma, které je důležité v tvorbě konfrontovat.
Avšak cítím z tvých prací i inspiraci v mystických nadpřirozených motivech.
Ano, to je další věc. Připadají mi fascinující některé fyzikální jevy, jako je například temná hmota. Nikdo o ní nic neví, ale neustále na všechno působí svou energií. A souvislost mezi vědou a mystikou mě fascinuje a ovlivňuje. Asi to zní trochu abstraktně. Ale představ si elektřinu v šestnáctém století, lidé by si mysleli, že je to magie.
Je pro tebe důležité, aby tvoje tvorba vypadala realisticky?
Je pro mě důležité, aby 3D prostory, které vytvářím, vypadaly realisticky. Ale občas manipuluji s realitou. Například můžeš vzít skleněný realistický předmět, jako je sklenice, a roztříštit ho na malé střepy, které pak proměníš například v explodující plyn nebo oheň. Ta proměna materiálu je tím momentem, kdy odstupuješ od reality a manipuluješ s ní. A s tím se pojí i svoboda této disciplíny. Člověk může vytvořit něco, co si dřív jen představoval v hlavě.
Jaké formální parametry jsou pro tebe v tvorbě podstatné? Například světlo?
Ano, práce se světlem je hrozně důležitá. A mimo to je světlo i krásná nemateriální věc.
V rozhovoru pro časopis Coeval jsi uvedl, že bys chtěl jednou natočit svůj vlastní film. Jak by vypadal?
Ano, to pořád platí. Všechno, co vytvářím, teď existuje v prostorové realitě toho filmu. Myslím to tak, že vymýšlím svět toho filmu ještě před tím, než jsem ho natočil.
Ukázky z tvorby Simona Kounovského naleznete na jeho webu.
