Slepé skvrny českého dokumentu jsou bohatí, mocní a venkov. Jak vypadá bilance non-fiction čtvrtstoletí?

Je kritický čtvrtletník o filmu, který sleduje a přináší reflexe dění v oboru. Vedle hrané kinematografie se časopis věnuje také filmu dokumentárnímu, animovanému i experimentálnímu. Kromě recenzí děl uváděných v distribuci přináší obsáhlé reporty z nejdůležitějších českých a světových festivalů. Publikuje rozhovory s domácími i zahraničními tvůrci, profily národních kinematografií a jejich hlavních reprezentantů i exkurzy do filmové historie.

Jak si dnes stojí český dokumentární film – a kam se posunul za posledních pětadvacet let? Ubývá v něm humor? Těžko se v něm prosazují projekty o bohatých a mocných? Město je v něm „my“ a venkov „oni“? Nová epizoda podcastu Film a doba, natáčená s publikem na jihlavském dokumentárním festivalu, nabízí kritický i osobní pohled na současný stav tuzemské dokumentární tvorby. Co české dokumenty umějí zachytit a co jim naopak uniká? Které filmy patří mezi to nejlepší za uplynulé čtvrtstoletí? Kde leží limity a slepá místa domácího filmu? Jaký je vliv televizí nebo festivalů? Pavel Sladký vede debatu s redaktorem Filmu a doby, filmovým kritikem Martinem Šrajerem a dokumentaristkou, dramaturgyní a pedagožkou Lucií Královou.