Severoitalské filmové festivaly Il Cinema Ritrovato a Le Giornate del Cinema Muto jsou jedny z nejzásadanějších událostí na poli uvádění archivních filmů. Pro řadu badatelů hrají klíčovou roli, stejně tak fungují jako spolehlivý magnet pro nespočet milovníků kinematografie. Byť tomu jejich reflexe nemusí odpovídat, oba festivaly s sebou nesou výraznou auru prestiže.
Zatímco letní Il Cinema Ritrovato je akce dramaturgicky a programově rozmáchlá, efektně využívající sluncem rozžhavených kulis Boloně, podzimní Le Giornate del Cinema Muto, zaměřené čistě na němé filmy, má formu intenzivní celotýdenní přehlídky v jednom několikapatrovém divadelním sále v regionálním městečku Pordenone, často utopeném v intenzivním dešti.
Kvůli koronavirové pandemii se však poslední ročníky přemístily na internet. Pořadatelé tak stáli před výzvou ztotožnit se s pro ně zcela cizím prostředím, které s podstatou obou festivalů nejenže vůbec nesouzní, přímo jí odporuje. Loňské Il Cinema Ritrovato bylo nakonec virtuální částečně, Le Giornate del Cinema Muto kompletně. Obě přehlídky byly streamovány na známém italském filmovém portále MYmovies.it zcela bez geoblockingu.
Srovnání loňských ročníků tak znamená bližší pohled na dva rozdílné přístupy ke konceptualizaci virtuálního filmového festivalu, čímž vyvstanou na povrch možnosti a úskalí, jímž budou podobné akce čelit i v budoucnu. Ačkoli jsou obě archivní přehlídky většině českých diváků téměř neznámé, řada jejich aspektů je zcela univerzální.
Záhlaví MYmovies.it s nabídkou on-line festivalů
Vhled dovnitř
Vzdor nenadějným vyhlídkám, které s sebou přineslo loňské jaro, se festival Il Cinema Ritrovato v Boloni konal. Nikoli však na plánovaném začátku léta, ale od 25. do 30. srpna. S festivalem se krylampřehlídka v Pesaru, pár dní poté následovaly Benátky, „maják naděje“ pro globální filmovou komunitu během pandemie. Byť se kvůli bezpečnostním opatřením jednalo o dost odlišnou akci, z čistě programového hlediska se Il Cinema Ritrovato povedlo zachovat si své typické znaky.
Stejně jako v minulých letech, i během pandemie festival nabídl široké spektrum důmyslně kurátorovaných sekcí věnující značný prostor počátkům filmu i modernismu, vyspělým kinematografiím i zemím třetího světa. V koronavirovém roce navíc festival převzal od Benátek kompletní sekci restaurovaných filmů Venice Classics a v exkluzivní premiéře uvedl novinku Jonathana Nossitera Last Words (2020), původně vybranou pro zrušené Cannes. Festival nabobtnal a nabyl na prestiži, za daných okolností se o tom však mohl osobně přesvědčit jen málokdo.
Souběžně tak probíhala streamovaná přehlídka Il Cinema Ritrovato Streaming. Koncepční řešení vycházelo na jednu stranu z fyzického festivalu, na stranu druhou se přizpůsobilo domácím podmínkám, které festivalovému přehlcení nepřejí. Na MYmovies.it byla zachována původní struktura sekcí, v rámci nichž byly k vidění vybrané filmy zařazené do oficiálního programu v Boloni. Ty byly streamované v jednom „virtuálním sále“ s pohodlně usledovatelným programem v rámci každého dne.
Ve středu Il Cinema Ritrovato Streaming byla pětice filmů z retrospektivy herce Henryho Fondy a několik děl z rozsáhlé výběrové sekce nově restaurovaných filmů; např. pre-code muzikál o přidrzlé krotitelce lvů I´m No Angel (r. Wesley Ruggles; 1933), režijní debut Federica Felliniho Luci del varietà (Světla varieté; 1950) či gamblerská dramedie Roberta Altmana California Split (Kalifornský holport; 1974). Objevem byl dekády ztracený modernistický íránský film Shatranj-e baad (The Chess of the Wind; r. Mohammad Reza Aslani; 1976).
Výraznou část on-line programu tvořily různorodé životopisné medailony význačných režisérů (Melville, Schlöndorff, Tavianovi…), jejichž stopáž se pohybovala od dvaceti minut po takřka dvě hodiny. Každý festivalový den se rovněž streamovala pásma krátkých dokumentárních snímků a němých slapsticků Fuori sala (Mimo kinosál), které Cineteca di Bologna, zaštiťující organizace Il Cinema Ritrovato, v minulých letech restaurovala a po čas první koronavirové vlny pravidelně nahrávala na svůj Youtube kanál.
Některé sekce z Boloně však na Il Cinema Ritrovato Streaming kompletně chyběly. Na MYmovies.it se například neobjevil žádný film z přehlídky japonského tvůrce Júzy Kawašimi nebo rozsáhlé sekce věnované sovětským režisérkám. Výrazně okleštěné byly unikátní retrospektivy evropských tvůrců Gösty Wernera a Marca Ferreriho; zatímco fyzický festival na oba režiséry poskytl ucelený pohled, on-line byli zastoupeni pouze po jednom filmu.
Podobně na tom byla sekce Guns for Hire: Frank Tuttle vs. Stuart Heisler. „Komparativní retrospektiva“ srovnávala filmografie hollywoodských žánrových režisérů Franka Tuttlea a Stuarta Heislera a v duchu auteurského přístupu upozorňovala na vzájemné podobnosti a odlišnosti mezi oběma tvůrci. Z celkového počtu čtrnácti filmů Il Cinema Ritrovato Streaming nabídl pouze jeden, Tuttleovu romantickou komedii s Carym Granted Ladies Should Listen (1934).
Il Cinema Ritrovato do on-line podoby převedl rovněž část svého doprovodného programu. Na MYmovies.it se objevily diskuse s hosty a panely věnované restaurování vybraných filmů. Incontro sul restauro. Skrze švenkující a zoomující kameru mohl divák u obrazovky počítače nahlédnout přímo do boloňského kinosálu Sala Mastroianni a dozvědět se detailní informace o procesu restaurování řady na festivalu promítaných filmů. Velkou část z nich, včetně Extase Gustava Machatého (1932), však on-line zhlédnout nemohl.
Incontro sul restauro: Extase
S Jayem na baru
Na rozdíl od boloňského festivalu proběhl přesun Le Giornate del Cinema Muto na platformu MYmovies.it kompletně, bez jakýchkoliv projekcí na místě, v pordenonském Teatro Verdi. Pro svůj 39. ročník přijal festival podnázev Limited Edition a prošel radikální transformací. Zcela upustil od svých obvyklých tematických sekcí a v rozmezí od 3. do 10. října streamoval sedm nově restaurovaných dlouhometrážních, jeden středometrážní a tři pásma krátkých němých filmů, které pocházely vždy z odlišných filmových archivů, od Washingtonu přes Paříž či Kodaň.
V rámci streamovaného výběru se bohatého zastoupení dočkaly hollywoodské filmy. Přehlídku zahajovala úsměvná americana Penrod and Sam (r. William Beaudine; 1923) a zakončovalo pásmo středometrážních snímků Laurela a Hardyho z let 1916 – 1925. V nabídce se dále objevila westernová romance Cecila B. Demilla Romance of the Redwoods (1917) s Mary Pickford či gangsterka z prostředí sanfranciského Chinatownu Where Lights are Low (r. Colin Campbell; 1921).
Americkými slapsticky a dobrodružnými seriály vršícími jednu vizuální atrakci za druhou se nechal inspirovat svérázný italský režisér Carlo Campogalliani v zapomenutém La tempesta in un cranio (1921; Kill or Cure). Estetickou protiváhu představoval pomalý, důmyslně inscenovaný snímek Ballettens Datter (Daughter of the Ballet) dánského režiséra Holgera Madsena z roku 1913. Streamováním čínského snímku Guofeng (National Customs; r. Luo Mingyou, Zhu Shilin; 1935) z pekingského filmového archivu pak festival stvrdil svůj dlouholetý zájem o málo známé němé kinematografie.
Ačkoli se limitovaná edice od svých předchozích ročníků zásadně odkláněla, festival si na MYmovies.it zachoval jeden ze svých tradičních programových prvků, speciální projekci s orchestrem uprostřed týdne, tzv. midweek event. V on-line premiéře byl „slavnostně streamován“ první a zároveň poslední řecký němý film se synchronizovanými zvukovými efekty a zpívaným hudebním doprovodem Oi Apachides ton Athinon (The Apaches of Athens; r. Dimitrios Gaziades) z roku 1930.
„Když slova nejsou potřeba“. Titulní obrázek festivalu z filmu Ballettens Datter na MYmovies.it
Díky počtu jednoho, maximálně dvou streamovacích oken za den se Le Giornate del Cinema Muto otevřely velkorysé časové mezery, které by v případě programově nabitého fyzického ročníku nepřicházely v úvahu. Ty se festival rozhodl využít k důsledné kontextualizaci nad rámec katalogových příspěvků. Každému snímku předcházel zhruba čtyřminutový úvod, v němž umělecký ředitel Jay Weissberg zasadil streamovaný film do historických souřadnic a pozval diváka u obrazovky počítače k procházce napříč Pordenone. A to nejen po pamětihodnostech (katedrála, nádvoří knihovny), ale také po místech spojených s festivalem, včetně divadla Teatro Verdi a přilehlého baru. Po snímku pak následovala hodinová živá debata s filmovými historiky, archiváři a hudebníky, kteří ten který film doprovodili.
Stejně jako boloňský festival i ten pordenonský převedl na MYmovies.it svůj tradiční doprovodný program. V odpoledních hodinách před filmovým programem proběhlo představení nově vydaných publikací se zaměřením na němý film a vzdělávací iniciativa Masterclass, jež učí hudebníky živou improvizací doprovázet němý film. V tradiční podobě se jedná dynamickou podívanou založenou na interakci mezi žákem a učitelem, ta virtuální měla podobu rozprav a vstřícného sdílení informací, což bylo v rámci možností patrně nejschůdnější řešení.
Momenty z průběhu Le Giornate del Cinema Muto Limited Edition
Nostalgie po městech
S trochou nadsázky lze říct, že pandemický ročník obou festivalů svým způsobem přetavil specifický genius loci Boloně a Pordenone do rozdílných možností uchopení on-line streamu. Il Cinema Ritrovato Streaming fungoval jako svého druhu prodloužená paže fyzického festivalu; nabídl vybraný vzorek filmů promítaných v Boloni a divákům z různých koutů světa umožňoval pravidelně nahlédnout přímo do kinosálu. Pordenonský festival oproti tomu přijal on-line exil plně za svůj, a to včetně plakátu se zarouškovanými filmaři během španělské chřipky.
Při kritickém srovnání se zdá, že Il Cinema Ritrovato Streaming zůstal jako on-line doplněk zaseknutý na půli cesty. Nabízený program působil nahodile a ve srovnání s nabídkou fyzického festivalu, na nějž odkazoval, rozdroleně, s hluchými místy. V opačném gardu stojí Le Giornate del Cinema Muto, jehož relativně minimalisticky působící virtuální limitovaná edice byla konceptuálně promyšlenější.
S odlišným hodnocením přijdeme při zvážení využití on-linu nad rámec samotných akcí. Pordenonský festival po čas jara přišel s blogemThe Silent Cat a streamovací platformou The Silent Stream zdarma nabízející vybrané snímky z uplynulých ročníků festivalu. Obě iniciativy měly v delším časovém horizontu „upevnit komunitu fanoušků němého filmu“, potenciál však nenaplnily ani zdaleka. Oproti tomu Cineteca di Bologna přetavila koncept Il Cinema Ritrovato Fuori Sala v plnohodnotnou placenou videotéku s měsíčně obměňovaným portfoliem restaurovaných filmů.
Il Cinema Ritrovato Fuori Sala s restaurovanými filmy od Luciana Emmera, Johna Hustona či Edwarda Yanga
V jednom však byly festivaly na stejné úrovni. Il Cinema Ritrovato do své akreditace zahrnovalo útlou fotoknihu Il cinema più bello del mondo (Nejkrásnější kino na světě) s výběrem snímků z letního kina na náměstí Piazza Maggiore. Fotograf Lorenzo Burlando se zaměřoval na tváře a gesta diváků vzhlížející k obřímu plátnu. V předmluvě pak stojí: „Tisíce lidí společně dívající se na film odráží potřebu pospolitosti“. Každodenní virtuální turistika Jaye Weissberga, sama o sobě silně nostalgizující, zase vrcholila v sále s pozvánkou na jubilejní 40. ročník, během něhož nás město „rádo uvítá“.
Loňské ročníky Il Cinema Ritrovato a Le Giornate del Cinema Muto poměrně jasně demonstrovaly šíři potenciálu on-line prostoru pro filmové festivaly, avšak na rozdíl od řady jiných na něj nikterak neodkazovaly. Naopak sugerovaly silný a přetrvávající pocit, že veškeré virtuální hemžení není nic než sebeobranné gesto v časech nemožnosti setkat se.
————————————————————————————————-
Reporty z 34. ročníku Il Cinema Ritrovato se objevily na webových stránkách Sight & Sound, Senses of Cinema a MUBI Notebook. O filmech z pordenonského festivalu pravidelně psala britská filmová publicistka a historička Pamela Hutchinson na svém blogu Silent London.
35. ročník Il Cinema Ritrovato se má konat od 26. června do 3. července 2021. 40. ročník Le Giornate del Cinema Muto je pak v plánu od 2. do 9. října. Formáty festivalů zůstávají otázkou.
Za právo použít titulní fotografii děkuji Valeriu Grecovi.
